|
https://www.youtube.com/watch?v=SDuJMr2F-lw
MC Shy D – „Yes, Yes Y´all“
PŘED 30 LETY SE OBJEVIL PRVNÍ VIRUS V PC JAKO OHAREK
V PECI. BYL ZCELA NEŠKODNÝ. ZATO JEHO KVÍTKA NEZBEDNOSTÍ MOHOU ZHUNTOVAT
NÁŠ SVĚT, DURDÍ SE EXPERT NA ANTIVIRÁKY PAN IGOR HÁK, JAKÝ TO VYŠŠÍ ZÁSAH JEMNÉ
IRONIE V SOUBOJI IGOR HÁK VERSUS (CRIMINAL JOKER HARRY JELÍNEK) HACKER.
Počítačovým virům říká hravě: havěť. Jinak se
s nimi ale příliš do detailů nepáře, hubí je jako sarančata. Igor Hák je
v antivirové společnosti ESET jedním z vrchních „deratizátorů“, kteří
brání vaše umělohmotné robotické existence s enter a escape i před těmi
nejzákeřnějšími útoky vesmíru.
„Když v roce 1986 vznikl první virus pro osobní
počítače, bylo to svým způsobem kuriózní nadělení v umění. Nic
nezpůsoboval, neškodil. Destruktivní viry přišly až mnohem později
k projevům chuligánského software,“ vypráví specialista na kybernetickou
loužičku a bezpečnou databázi. „Ještě před dvaceti roky se virus obvykle sám
aktivně šířil jako neštovicová přiblblá vyrážka, parazitoval na souborech ve
vašem kompjůtru. Dneska nejspíš přijde emailem. Vůbec nejjednodušší útok je
ten, který spoléhá na lidskou důvěřivost. Útočníci po vzoru úředníků sesmolí
email, ve kterém po příjemci jménem banky požadují číslo kreditní karty, PIN
kód k ověření a bůhvíco ještě. A funguje to, lidi se pro vlastní blbost
napálí.“
JAK TO BYLO S TÍM PRVNÍM POČÍTAČOVÝM VIREM Z ROKU
1986?
Jmenoval se Brain a dali ho dohromady dva bráchové
z Pakistánského předměstí jedné pohádkové výspy civilizace. Nenapadal
pevné disky, byl jen zapsaný na disketách. Jeho dva autoři se do něj nestyděli
vepsat své údaje, jména, adresu, dokonce i telefonní čísla se vzkazem: „Chcete
pomoci s dezinfekcí? Brnkněte nám nazpět.“ Brzy se ukázalo, že to nebyl
nejelegantnější šachovnicový tah. Brain se totiž přes diskety rozmohl do celé
planety. A bratrům najednou začal v jednom kuse vyzvánět telefon.
Z Ameriky, ze Silicon Valley, odevšad.
MĚLI Z TOHO OPLÉTAČKY?
Byla úplně jiná doba, proti počítačovým virům
neexistovaly žádné zákony. Po 25 letech se za nimi do Pákistánu vydal šéf velké
antivirové společnosti Mikko Hypponen. Dorazil na adresu, která byla uvedena
v Brainu. A našel telekomunikační firmu, které ti dva bratři šéfují.
S Hypponenem pokecali u kafíčka, slavnostně jim předal pětačtvrtpalcovou
disketu s jejich virem, kterou měl celé ty roky u sebe.
BYL PRÁVĚ BRAIN PRVNÍ VIR, KTERÝ JSTE NAŠEL NA SVÉM
UMĚLOHMOTNÉM POMOCNÍKU EJKEJEJ POČÍTAČI?
Ne, já zažil až Yankee Doodle. Objevil se na mém
prvním objemném počítači a způsoboval, že mi vždy v pět odpoledne hrála
z počítače vypalovačka Internacionály.
TO ZNÍ AŽ LEGRAČNĚ.
Někdy se viry dají s trochou nadsázky označit
za humorné prevíty. Virus Cascade třeba zavinil, že vám při psaní najednou na
monitoru začala padat písmenka. Kvůli jinému pochodovali sem a tam různí
panáčci, ze strany na stranu jezdila sanita. Další se automaticky spouštěl
každý Nový rok na novoroční pochod, na obrazovce nechával vybuchovat roznětky a
ohňostroje informací. Legrační byl takzvaný albánský virus, který spočíval
v tom, že si lidi prostě jen poslali email s obrázkem, na kterém
stálo: „Jsem chudý albánský virus. Jestli mi chceš prokázat radost, pošli mě
někomu dalšímu anebo si něco umaž ze svého nenasytného disku a nepeskuj.“
TAKOVÉHO VIRU BYCH SE ZROVNA NEBÁL.
Ano, sám o sobě nic neprováděl. Vybavuju si naopak
virus Sušenka – někdy v devadesátých letech se vám najednou na monitoru
objevilo „dej mi sušenku“. Člověk musel napsat „sušenka“ a zmáčknout enter,
jinak ho to blokovalo při další práci. Ve světle tenhle virus pojmenovali podle
jeho prvních slov, neříkali mu proto Sušenka, ale Dejmi. S tímhle
pojmenováním v jinojazyčných lokalitách mohou být mimochodem někdy i
svízelnější problémy. Jeden český virus například obsahoval vzkaz, jehož
součástí bylo slovo „sračka“. Některé zahraniční antivirové korporace
samozřejmě netušily, co to znamená, takže virus pojmenovaly právě tak – Sračka.
I ČESKÉ VIRY UŽ TEDY DOBYLY SVĚT?
Spíš jeden zákeřňák slovenský – One Half, přezdívaný
též Košický (hu)mor. Někdy kolem roku 1994 měly antiviráky dost práce, aby ho
vůbec objevily. Projevoval se tak, že dlouhou dobu v počítači jen tak tiše
dřímal a při každém zapnutí zašifroval kus pevného disku. Dal ho do kupy nadaný
vývojář. Poté, co virus zachvátil polovinu pevného disku, představoval se větou
DIS IS ONE HALF – to „dis“ je samozřejmě nekorektně napsáno, místo anglicky
zažitého „this“. Každopádně to byl virus, který se několik let držel na prvním
místečku žebříčku nejrozšířenější havěti a odpadu světa.
BYL NEJZÁLUDNĚJŠÍM, O KTERÉM JSTE SLYŠEL?
Horší byla bestie Nomenklatura. O ní se naštěstí
spíš psalo, než aby ji někdo zahlédl. Usídlila se v počítači, nic se
nekonalo, ale v pravidelných intervalech prohazovala v souborech bajt
za bajt, oko bere, oko za oko, pomíchanou kartu do rukávu úřednictva. V praxi
jste až časem zjistili, že tam máte něco zpřeházeného. Hnus. Průběžně jste
zálohovali vadný soubor, zatímco ten původní byl už dávno v tahu. Že je
něco v nepořádku, jste zjistili klidně až po dvou letech, kdy bylo pozdě
něco zachraňovat.
KDO A PROČ VIRY VŮBEC SESTROJUJE?
To je různé. Dřív to byli jednotlivci, kteří byli
známí podle přezdívek. V 90. letech bylo virovou velmocí Bulharsko, odsud
pocházel i Dark Avenger, který toho psal fakt hodně. Dokud to nezačalo být vo
držku, tak si své viry, stejně jako další, svou přezdívkou i podepisoval.
PROČ JE ALE SESTROJOVAL?
V komunitě podobně smýšlejících individuí šlo
prostě o prestiž. Dokazovali si, co všechno lze vykoumat a jak je to možné
zdokonalovat, zamaskovat. Předháněli se. Některým nešlo o to škodit, to přišlo
až pak. Začaly se objevovat sofistikovanější viry, některé dokázaly ještě
zmutovat. A pustily se do toho organizované skupinky hříšníků a hračičků,
pravděpodobně zase odněkud z Divokého východu. Nebo dokonce i sponzorované
vládami různých států, brojících proti sobě.
VÍ SE, V JAKÝCH PŘÍPADECH?
Tvrdí se, že na základě zakázky od vlády Izraele se
pomocí virů dokázal ochromit a zpomalit vývoj íránských jaderných zbraní. Havěť
jménem Stuxnet totiž zasáhla do chodu centrifug na obohacování uranu. Napadnout
lze ale dneska leccos – i nemocniční přístroje jsou připojené k síti, a
tak není nic zvláštního, když se havěť dostane třeba k archívu
rentgenových snímků, které mohou být uloženy na serveru podobně jako fotky
z dovolené. Terčem útoku byla zkraje roku i věhlasná antivirová firma
Kaspersky. Někdo zkrátka na zakázku potřeboval minimálně vyděsit a maximálně
zjistit, jaké jsou možnosti dnešních antivirových technologií.
Lukáš Hron, MF Dnes…
https://www.youtube.com/watch?v=07o6cRfV4Lk
| 
